Workflow (2. část)

27.12.2023

V pokračování článku věnovanému tématu workflow se zaměříme na tři související aspekty a pár dalších si schováme do třetí a poslední části.


Prostředí DAW

Znalost prostředí nahrávacího softwaru je klíčová pro hladké odbavení projektu. Praktickou strategií je ovládnout jeden konkrétní software a neohlížet se neustále přes rameno po konkurenčním řešení. Smyslem znalosti je přehled – o funkcích a uspořádání projektu.

Bez organizace bude projekt chaotický a snadno se v něm ztratíte. Zejména při vytváření revizí, kdy je vhodné oddělit a zachovat původní zpracování. Svou roli hraje každá jednotlivost: názvy stop, kanálů a sběrnic (doporučuji stručnost a výstižnost; např. KKI pro vnitřní mikrofon kopáku a KKO pro mikrofon vnější, FLT pro kotel, GTR pro kytaru, VOX pro vokál atp.), barevné rozlišení kanálů a sběrnic, lokátory na časové ose pro rychlou orientaci ve skladbě, systém složek pro zdrojové a exportované soubory a především správné nastavení signálové cesty.

Pro rychlý start projektu je ideální používat šablonu, která má nastavené ustálené schéma projektu. Vyladit takovou šablonu pochopitelně chvíli trvá, protože její podobu prověřují až získané zkušenosti. S rychlostí a efektivitou souvisí i znalost klávesových zkratek. Velkou pomoc nabízí záložky pro rychlý přístup ke starším projektům přímo z DAW (tj. import části starého projektu do aktuálního pouhým přetažení ikony) nebo systém organizace pluginů do kolekcí.

Své DAW není nezbytně nutné znát od A do Z, protože obsahuje i funkce, které možná nikdy nevyužijete. Pokud například nenahráváte kapely, zřejmě nepotřebujete řešit routing pro nastavení odposlechů do sluchátek. Každopádně potřebujete znát 100% toho, co přímo souvisí s vaší prací. A to pokud možno do detailu, protože můžete narazit na nečekané překážky. V Abletonu Live vás může překvapit, že nabízí dva režimy panorámování. Ten základní je spíše to, co nechcete – zvuk neposouvá, ale maže (resp. tlumí) jednu jeho stranu. Teprve po přepnutí do režimu Split Panning používáte klasický True Panning, při kterém nedochází ke ztrátě zvukových informací.

Každý DAW má vlastní řadu vychytávek, proto je vhodné prozkoumat nabízené možnosti, vědět o nich pro budoucí použití a řešit, jak vyzrát nad případnou chybějící funkcí. V Abletonu Live to může být prostřednictvím tzv. Max Devices, což jsou zásuvné moduly vyvíjené uživateli, kteří tak řeší nepřítomnost některých nástrojů. Dobrým příkladem jsou např. poznámkový blok, časomíra, funkce Clip Gain pro lepší přístup ke vstupní hlasitosti či Bounce In Place pro snadnější resampling. (Dodávám, že služba Max for Live je dostupná pouze v nejvyšší verzi Suite. Méně vybavené varianty Intro a Standard možnost používání Max Devices neobsahují.)

Kontroler

Klávesnice a myš vyřeší každý váš problém, ale s kontrolerem můžete být ještě o chlup rychlejší. Určitou možnost představují i midi klaviatury, které lze proměnit v kontroler díky midi mappingu. Klíčový faktor představuje integrace s DAW. Některé kontrolery mohou být dedikované pro konkrétní DAW a míra jejich integrace mimo domovský software záleží na kvalitě protokolu, přes který komunikace s externím zařízením probíhá. Může se stát, že některá tlačítka nebudou mít přiřazenou žádnou funkci nebo funkci mají, ale jejich název vycházející z názvosloví nativního DAW nekoresponduje s termíny cizího DAW, což flow stavu příliš nepomáhá (viz můj zážitek ze spojení Abletonu Live 11 Suite s kontrolerem PreSonus FaderPort 8 určeným primárně pro PreSonus Studio One).

Podstatným prvkem při výběru zařízení jsou motorizované fadery, které se automaticky přizpůsobují nastaveným hodnotám. Bez této schopnosti je ovládání faderů či potenciometrů nejen nekomfortní, ale vede ke ztrátě plynulého a přesného nastavování parametrů. Rychlost, kterou může kontroler dodat, spočívá také v míře jeho zapojení do procesu zpracování projektu. Má sloužit především k nastavení hlasitosti nebo bude ovládat i pluginy a automatizace? Čím více toho zvládne, tím lépe. Ovšem pouze za předpokladu, že odbavení akce na kontroleru je efektivnější než při použití klávesnici s myší.

Znalost pluginů
Zní to banálně, ale je potřeba znát nástroje, které používáme. Když koupíte mixér, bude k němu manuál a stejně tak je to v případě pluginů. Návody mnohdy není nutné číst z hlediska ovládání, které bývá intuitivní. Parametrům kompresoru jako Ratio, Attack a Release každý rozumí. Zajímavější ale mohou být informace o chování těchto parametrů – rychlost spuštění efektu, citlivost detektorů, filtry a jejich agresivita [dB/oct] a tak podobně. Zejména u komplexních pluginů, jako jsou Channel Stripy, které emulují zvuk hardwarových konzol, je třeba mít se na pozoru. Filtruji na vstupu nebo výstupu? Je kompresor před nebo po ekvalizaci? Co Side-chain: interní, externí nebo žádný?

Smyslem tohoto odstavce je doporučit čtění manuálů, ideálně před použitím a nebo alespoň během používání. Stručně řečeno – zajímat se (v rámci manuálu i mimo něj, tj. zkoumat zkušenosti uživatelů). Např. přemíra pluginů Waves s aktivovanou funkcí Analog může způsobit nechtěnou kumulaci šumu, kterou zvýrazní následná komprese. I přes autorizaci společností Solid State Logic je oblíbený Channel Strip SSL 4000 E vždy tak trochu jiný. Zatímco Waves verze nabízí jedno zkreslení pro všechny kanály, verze od Brainworx jde dál a umožňuje zkreslit každý kanál jinak, což je blíže realitě analogového světa.

Foto © Aaron Burden 2018

Comment Form is loading comments...