Mastering (2. část)

Kontrola
V rámci přípravy provádíme kontrolu vzorkovací frekvence a bitové hloubky stop v nekomprimovaném formátu WAV. Případně i konverzi za účelem sjednocení parametrů všech stop. Rozdíly mezi vzorkovacími frekvencemi jsou prakticky vzato neslyšitelné a postačí standardních 44,1 kHz. O něco důležitější je bitové rozlišení. Pro koncovou stopu je běžný 16-bit formát naprosto v pořádku. S ohledem na vliv bitového rozlišení na dynamiku a brilanci je při náběru zvuku vhodné pracovat s 24-bit formátem.

Důležitý je také dostatečný Headroom mixu, kterým se vytváří prostor pro dodatečné zesílení hlasitosti. Špičky signálu by měly dosahovat maximálně hodnoty -6 dBFS (Decibels Relative To Full Scale), nebo ještě lépe -9 dBFS. Úrovně hlasitostí stop nevyhodnocujeme podle špiček signálu (True Peak Loudness), ale na základě integrované hlasitosti v jednotkách LUFS. Tento způsob měření je blízko tomu, jak lidské ucho vnímá signál napříč celým frekvenčním spektrem. Dříve používaný standard měření v jednotkách RMS, který vyhodnocuje průměrnou úroveň hlasitosti stopy, lze použít pro mix.

Práci je vhodné začít v nejhlasitějším úseku nahrávky. Při přednostním vyladění průměrně hlasitého úseku dojde ke zkreslení nejhlasitějšího místa a práce začíná nanovo. Kontrolu účinku efektů ověřujeme klasickým AB testováním, tj. vypínání/zapínání pluginů. Při ztrátě kontextu přeskakujeme do různých částí nahrávky tam a zpět.

Následující seřazení jednotlivých procesů není závazné (s výjimkou pro Limiter) a může být upravováno v závislosti na řešeném úkolu.

Ekvalizér
Ekvalizér nasazujeme z objektivních důvodů na opravy frekvenčního spektra nebo z čistě subjektivních důvodů, kdy z hlediska osobního vkusu potlačujeme či zdůrazňujeme některá frekvenční pásma. Ekvalizační úpravy provádíme širokými pásmy (např. Q=0,8 – 1,0) do max. ±2 dB. Je-li potřeba provedení výraznější úpravy, měla by být zpětně vyřešena v rámci mixu. Nad zapojením ekvalizéru můžeme uvažovat stejně jako při míchání, tj. dobrý zvuk = komprese + ekvalizace a špatný zvuk = ekvalizace + komprese.

Ekvalizér používáme jednak ve standardním stereo módu, ale také v módech Left/Right nebo Mid/Side pro cílenější zásahy do frekvenčního spektra. Zejména mód Mid/Side, který umožňuje ovlivňovat střed s obsahem mono informací a kraje s obsahem stereo informací, je velmi užitečný. Pomocí Mid/Side zapojení lze ovlivňovat šířku stereobáze vytažením krajů. Rozšiřování sterea, které by mělo být střídmé (jinak bude nahrávka znít nepřirozeně), může být provedeno i speciálními Imagery. Při vší té prostorovosti by se nemělo zapomínat i na mono kompatibilitu, která je důležitá pro poslech v běžných podmínkách.

Pro sub-basové informace (≤50 Hz) se doporučuje nastavit mono režim z důvodu zachování konkrétnosti zvuku. Hukot a nežádoucí harmonické zkreslení na 50 – 60 Hz, které způsobují např. mikrofonní předzesilovače nebo kytarové snímače, je vhodné odfiltrovat. Ekvalizací velmi nízkých frekvencí (≤10 Hz) pomocí High-pass filtru lze opravit fázový posun signálu (tzv. DC Offset), které může způsobovat ztrátu dynamiky.

Kompresor
Komprese v masteringu umožňuje ladění poměrů basů, středů a výšek. Je také možné zaměřit se přímo na konkrétní nástroj, který separujeme širokým pásmem v místě vhodných Crossover frekvencí. Komprimaci provádíme vícepásmovým kompresorem, který zvolená pásma komprimuje odděleně a různým způsobem dle zvoleného nastavení parametrů. Při masteringu o kompresi uvažujeme především z hlediska čitelnosti zvuku a úpravy dynamiky provádíme do max. ±2 dB s důrazem na zachování transientů (tj. nastavujeme pomalý Attack a Soft-knee přechod). Pozor na překomprimování, které vede k modulaci transientů a ztrátě srozumitelnosti. Kontrolu basů v Low-end pásmu s rozsahem 20 – 80 Hz řešíme mírnou komprimací s poměrem 2:1. Posílení středů lze provést o pásmu okolo 4 kHz. Provádíme-li komprimaci v Mid/Side módu, můžeme se zaměřit na dopřednost Mid strany či vzdušnost Side stran signálu.

Saturátor
Saturace ovlivňuje barvu signálu tím, že přidává vyšší harmonické tóny a není vhodné to s ní přehánět. Přebuzením se signál stane nekonkrétní. Emulace analogového hardwaru dokáže signál prohřát způsobem, který je lidskému uchu příjemný. Řeč je především o kouzlu zvuku magnetofonového pásu klasických strojů Studer. Signál je možné sytit zkreslením na základě charakteristik jednotlivých modelů, typu pásu a rychlosti posuvu. K oživení signálu je možné použít i simulaci slavného lampového zařízení Vitalizer od SPL, které odstraňuje maskování frekvenčních pásem na základě poznatků psychoakustiky. Saturaci směřujeme zejména do středů (1 kHz – 6 kHz) a výšek (6 kHz – 20 kHz).

K nabuzení signálu slouží i další nástroje označované jako Exciter či Enhancer. Dodávají nahrávkám libozvučné zkreslení a také zdání větší hlasitosti vlivem projasnění vyšších frekvencí. Na druhé straně spektra dokážou přidáním harmonických oktáv posílit přítomnost basové složky tam, kde je dominantní (např. 80 – 100 Hz). Tyto efekty umisťujeme za ekvalizaci a kompresi, aby nedošlo k vyrušení jejich vlivu.

Limiter
Limitací zesilujeme signál, tj. dodáváme nahrávce větší hlasitost. K limitaci slouží Limiter či Maximizer, který funguje na bázi kompresoru s vysokým kompresním poměrem (> 10:1). Použití limiteru může vést ke ztrátě malého množství velmi nízkých frekvencí a zkreslení vysokých frekvencí. Jelikož smyslem limitace je zesilování, nikoliv tvarování signálu, Attack by měl být dostatečně pomalý na to, aby propouštěl transienty, které definují charakter nahrávky.

Limiter je vždy posledním článkem efektového řetězce a běžný pracovní postup spočívá v postupném nastavování jednotlivých efektů směrem k Limiteru. Zajímavá je i Top-down metoda, kdy je Limiter (stále poslední v řetězci) nastaven jako první a následně se zapojením ostatních efektů řeší problémy, které zesílení signálu způsobilo.

Pro větší kontrolu signálu (např. při snaze dosáhnout maximálního zesílení) je možné použití dvou sériově zapojeným Limiterů. Jedná se o princip podobný sériové kompresi v mixu, kdy jeden kompresor kontroluje špičky a druhý vyrovnává celý signál. V honbě za hlasitostí není dobré zapomínat na zdravou míru, jinak nepřiměřenou limitací dojde ke ztrátě dynamiky, která je v hudbě zásadní. V některých případech není nutné hnát limitaci až nadoraz, může zafungovat i mírná limitace kombinovaná s prostým zesílením výstupní hlasitosti.

Strop Limiteru nastavujeme s ohledem na distribuční formát. Pro digitální distribuci je vhodné zvážit, zda dojde ke konverzi do některého ze ztrátových formátů (např. mp3). V takovém případě by měl být Headroom ca. -1,0 dBTP (Decibel Tru Peak). Pro bezztrátové formáty lze zachovat minimální Headroom ca. -0,1 až -0,3 dBTP.

Automatizace
Dynamické úpravy hlasitosti provádíme automatizačními křivkami především ve fázi míchání. Nicméně efekty roztmívání na začátku (Fade In) a stmívání na konci skladby (Fade Out) je lépe nechat až na mastering, aby nebyl jejich hladký průběh negativně ovlivněn limitací.

Export
Za předposlední krok masteringu lze považovat řazení skladeb a vkládání metadat s identifikací autorství hudby. Součástí registrovaných nahrávek musí být i tzv. ISRC kód (International Standard Recording Code čili Mezinárodní standardní kód záznamů), který vydává spol. Intergram, z. s. za účelem jednoznačné identifikace díla.

Posledním krokem je vlastní export hotového projektu do nekomprimovaného audio souboru. Při snižování bitové hloubky v průběhu exportu je nutné aplikovat Dithering. Jedná se o proces přimíchání náhodného vzorku šumu k signálu za účelem eliminace harmonického zkreslení (tzv. kvantizační chyby) v důsledku ztráty bitové hloubky. Jinak řečeno se při snižování bitové hloubky a tím pádem i kvality snažíme zachovat co nejvíce z původní dynamiky a odstupu signálu od šumu (Noise Floor je -96 dB/16-bit a -144 dB/24-bit). Dithering stopy provádíme pouze jednou, a to při exportu hotového projektu. Provedením Ditheringu při konverzi stopy před masteringem by došlo k zesílení přimíchaného šumu a současně s tím k degradaci čitelnosti zvuku. Součástí Ditheringu bývá i tzv. Noise Shaping, což je proces tvarování šumu do vysokých frekvencí, které nejsou lidským uchem slyšitelné.